Prakticky všichni lidé již mají dobré povědomí, že každý živý organismus, včetně člověka, funguje na základě, můžeme říci projektové dokumentace, kterou představuje jeho genom. Genom je představován jednotlivými geny, které kódují stavební kameny našeho těla bílkoviny. Analýze genomu se věnujeme již řadu roků. Máme velmi konkrétní povědomí o genetické výbavě mnoha organismů počínaje těmi nejjednoduššími viry a konče člověkem. Možná může být pro někoho překvapením, že lidský genom není co do počtu genů nijak obsáhlý. Funkčních genů, které kódují bílkoviny, je cca 23 000. V genech je náš život nepochybně postaven. Musíme však opustit relativně pohodlnou představu minulých desetiletí, která vedla k tvrzení, že vše co určuje člověka, je v genech a s geny se nedá nic dělat. To je ze současného pohledu velmi laciná výmluva. Máme obrovské množství údajů, že většinu našich životních funkcí ovlivňují životní podmínky, kterým jsme v průběhu života vystaveni.
Životem v tomto případě musíme rozumět splynutí dvou pohlavních buněk, vajíčka a spermie, nitroděložní vývoj a celý vývoj po narození, který končí naší smrtí. Ve všech těchto okolnostech jsme ovlivňováni životními podmínkami, které působí tzv. epigenetickými mechanismy. Ty můžeme definovat jako procesy, které určí, zda se daný gen bude nebo nebude přepisovat, tj. zda se projeví či neprojeví. Životní podmínky jsou podle současného názoru odpovědny za 80 % našich životních vlastností. Se životními podmínkami, na rozdíl od genů, můžeme vhodným způsobem pracovat. Jistě to nemůžeme ovlivnit v průběhu nitroděložního vývoje nebo těsně po narození. Zde za nás odpovědnost přejímá především matka. Po zbytek života však můžeme sami vhodnými zásahy do našeho životního stylu naše zdraví pozitivně nebo, bohužel i negativně, ovlivňovat.
Nemohu se vyjádřit ke všem okolnostem, které charakterizují živé systémy. Jako klinický imunolog se budu soustředit na okolnosti, které souvisejí s imunitní soustavou a to především se zapojením imunitní soustavy do rozvoje obranného i poškozujícího zánětu. Každý jedinec se na základě své genetické dispozice v souvislostech životních podmínek vyvíjí v unikátní osobnost, charakterizovanou tzv. individuální imunitní reaktivitou. Pokud vše běží dobře, získáme v průběhu života takové mechanismy imunity, které nám zajistí zdraví. Poruchy v individuální imunitní reaktivitě se stávají základem pro imunopatologická onemocnění. Velmi závažným imunopatologickým onemocněním je roztroušená skleróza mozkomíšní. Ta je v současné době charakterizována jako zánětlivé neurodegenerativní onemocnění postihující mozek a míchu. O mechanismech této nemoci víme už tolik, že ji lékaři, neurologové, mohou přesně diagnostikovat. Pro pacienty je jistě dobrá zpráva, že na rozdíl od situace před cca 20 léty, máme k dispozici již několik účinných léků, které cílí na poškozující zánět u nemocných s roztroušenou sklerózou. Jsme schopni omezit či dokonce úplně zastavit nežádoucí vývoj onemocnění tak, že v optimálním případě se ve svých životních projevech nemocní s RS prakticky neodlišují od zdravých lidí. Bohužel, ještě nemáme definitivní léky, které by tuto nemoc zcela vyléčily. Je však jistě naděje, že s ohledem na pokrok, kterého jsme v biomedicíně svědky, budou takovéto léky v budoucnu nalezeny.
Nemocní, kteří trpí jakoukoliv závažnou chorobou, mezi kterou roztroušenou sklerózu musíme nutně počítat, nemohou spoléhat pouze na léčebné zákroky, které ordinuje lékař. Musí být velmi aktivně zapojeni do komplexního úsilí, které má nemoc co nejvíce omezit a má zajistit co nejlepší životní podmínky, pokud možno srovnatelné se zdravými lidmi. Pacient tedy nesmí být pasivní. To platí beze zbytku pro roztroušenou sklerózu mozkomíšní. Zde záleží na aktivním přístupu každého nemocného, jeho rodinném a v širším slova smyslu sociálním zázemí, které ho podporuje. Záleží také na jeho schopnosti přijmout fakt, že je chronicky nemocný a že tato nemoc ho ve větší či menší míře může omezovat buď nyní nebo v budoucnosti. S tímto vědomím se jistě nežije lehce. Pokud se však podaří přijmout tuto skutečnost a být aktivní ve svém životě, je velmi pravděpodobné, že kvalita života bude vysoká.
Nemocným s roztroušenou sklerózou je doporučováno, aby podle svých individuálních možností vykazovali fyzickou aktivitu, především pohybovou. Stejně tak je velmi žádoucí, aby „trénovali“ mozek nejrůznějšími pracovními i jinými úkoly. Měli by mít dost motivace na to, aby se snažili žít pokud možno plnohodnotný život. K plnohodnotnému životu patří také stravování. Nejnovější údaje z mnoha oblastí medicíny ukazují, že strava člověka žijícího v nejvyspělejších zemích světa, mezi které patří i naše země, u většiny lidí neodpovídá jejich biologickému a evolučnímu nastavení. Každý z nás to vidíme na lidech kolem sebe. Doslova epidemicky přibývají lidé, kteří mají zřejmou nerovnováhu mezi energetickým příjmem a výdejem. Jasně je na nich vidět, že trpí nadváhou či dokonce obezitou. Zde si každý můžeme provést jednoduchý test, zda jsme v tomto směru ohroženi. Stačí změřit obvod pasu. Pro muže je normální hodnota určena na 95 cm, pro ženy je to 85 cm. Všichni, kteří mají vyšší hodnotu, by měli provést změny ve svém jídelníčku a životním stylu. Jsou to velmi přísná kritéria. Mají však své opodstatnění. Nebezpečná je především tuková tkáň, která se nám ukládá v břiše a také v játrech. Obezita není kosmetický problém, jak by se mohlo na první pohled zdát. Obezita je závažný zdravotní problém, který postihuje prakticky všechny tělní soustavy. Je již obecně přijímáno, že s obezitou je spojována zvýšená pravděpodobnost rozvoje aterosklerózy, tzv. metabolického syndromu, ve kterém se ukrývá zvýšený krevní tlak, inzulinová rezistence či dokonce již cukrovka II. typu. Pro všechny tyto okolnosti je sjednocující, že nemocní s nadváhou či obezitou jsou ve zvýšené míře vystaveni prozánětlivým působkům, které jsou produkovány hypertrofovanou tukovou tkání a především abnormálně regulovanými složkami imunity, které u těchto pacientů můžeme nalézat. Platí beze zbytku i pro řadu imunopatologických onemocnění, včetně roztroušené sklerózy, že nadváha či obezita je velmi nežádoucí a přispívá k horšímu průběhu onemocnění. Každý nemocný by v tomto smyslu měl uzpůsobit příjem a výdej energie. Stejně významné je také složení potravy. Zde je třeba mít na paměti, že v ještě nedávné minulosti, před cca 3 generacemi, se většina lidí i v našich podmínkách stravovala velmi skromně. V jejich potravě zásadně převažovaly složky rostlinného původu. Maso bylo relativně vzácné, obrazně řečeno „jen v neděli“. Ve stravě našich prababiček, byly vzácností tuky. To všechno se změnilo. V současné době u většiny lidí, kteří si neuvědomují negativní dopady nezdravé výživy, drtivě převažují potraviny živočišného původu, maso, živočišné tuky. Ty svým složením přispívají k nežádoucím patofyziologickým procesům v jejich těle. Naopak, v zásadně omezené míře konzumují rostlinnou stravu, především zeleninu, ovoce, luštěniny, produkty z málo vymílané mouky, která je bohatá na vlákninu. Tento nenormálně sestavený jídelníček většiny lidí vede k přímým negativním důsledkům na životní procesy. Nepřímo však zásadně ovlivňuje také něco, co jsme ještě před velmi krátkou dobou nebyli schopni vyhodnotit jako zásadně přínosné pro naše zdraví. Myslíme tím přirozené osídlení naší trávicí soustavy velmi komplexním společenstvím mikrobů, kterým říkáme fyziologická střevní mikrobiota. Tyto organismy, které se v optimálním složení i počtu nacházejí ve střevě lidí s převahou rostlinné potravy a jsou nenormálně pozměněny u osob, v jejichž potravě převažuje maso a živočišné tuky, se podílí na využití složek potravy, které neumíme strávit přímo. Daleko větší užitek však máme z jejich podpory bariérových funkcí střeva a především z pozitivního ovlivňování slizniční a systémové imunity každého člověka. Ovlivňují přímo i zprostředkovaně nervovou soustavu, včetně mozku. Obrazně řečeno, naše střevo rozhoduje o našem celkovém zdraví. U nemocných s roztroušenou sklerózou můžeme vidět abnormální osídlovací vzory v trávicí trubici, které prokazatelně negativně zasahují do všech procesů v těle a zesilují poškozující zánět u těchto pacientů.
Je potřeba zdůraznit, že zatím nemáme důkazy, které jsou v současné době poměrně silně akcentovány na internetu, že imunopatologické nemoci a především roztroušená skleróza, je způsobena pouze špatným výběrem stravy. Například v současné době ve světě velmi populární platforma, kterou můžete dohledat jako tzv. OMS (Overcoming Multiple Sclerosis) přináší dlouhodobě známé informace, že roztroušená skleróza je častější v zemích, kde je dosaženo nejvyšší životní úrovně. Jedná se o západní a střední Evropu, Severní Ameriku a Austrálii. Je zřejmé, že v těchto zemích žije populace lidí evropského původu, která je v porovnání s jinými etniky geneticky predisponována k rozvoji tohoto onemocnění. Platforma OMS tvrdí, že roztroušená skleróza je způsobena konzumací mléka, mléčných výrobků a mléčného tuku, protože se v těchto zemích ve velké míře pije mléko a pojídají se mléčné produkty. S tímto názorem nemůžeme souhlasit. Nejsou totiž k dispozici skutečně vědecké důkazy, které by ukázaly na příčinnou souvislost mezi vznikem a rozvojem poškozujícího zánětu, který vede k roztroušené skleróze a konzumací některých složek potravin. Obrazně řečeno bychom mohli říci, že v těchto zemích je také nejčastějším náboženstvím křesťanství. Nemůžeme na základě této úvahy v žádném případě tvrdit, že křesťanství je příčinou roztroušené sklerózy. Stejně jako nemůžeme tvrdit, že islám chrání před roztroušenou sklerózou, jak by mohlo být vidět, pokud se podíváme na výskyt roztroušené sklerózy, který je velmi nízký např. v arabských zemích vyznávajících tuto víru. Jsou to tedy pouze asociace a nejsou to příčinné souvislosti. Úvahy o negativním důsledku konzumace mléka jsou tedy ze své povahy nesmyslné.
V každém případě nemůžeme přijmout názor, že pouze potravní zvyky, kterým jsme vystaveni, jsou příčinou vzniku a rozvoje roztroušené sklerózy mozkomíšní. Celá patogeneze je daleko komplexnější a vědecky ne zcela popsaná. Je však třeba jednoznačně souhlasit s názorem, že vhodně zvolený jídelníček a stravovací režim, může vysoce pozitivně zasáhnout do kvality života nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Zde však nemůžeme očekávat nějaká plošná doporučení, co je dobře jíst a čemu je dobře se vyvarovat. Tato rozhodnutí jsou vždy zcela individuální a vychází z jedinečných charakteristik každého nemocného trpícího roztroušenou sklerózou. Máme-li se alespoň pokusit o určité zobecnění, je nepochybné, že všichni nemocní s roztroušenou sklerózou by měli udržet rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie. Měli by se tedy vyvarovat všeho, co zvyšuje přítomnost tukové tkáně, vede k nadváze či dokonce obezitě. Jak je toho možné dosáhnout? Především tím, že se vrátíme ke svým kořenům. To znamená, uspořádáme jídelníček nemocných s RS tak, aby v něm znovu převažovaly složky rostlinného původu. Aby složky živočišného původu, maso, živočišné tuky, byly pouze špicí celého jídelníčku, ne jeho základnou, tak jak vidíme v jídelníčku většiny lidí žijících v rozvinutých zemích. Takto uzpůsobený jídelníček bude pozitivně ovlivňovat zmíněnou střevní mikrobiotu, která bude pozitivně zasahovat do regulací narušených imunitních mechanismů a zlepší zdravotní stav všech, nejen nemocných s RS. V tomto ohledu nemusíme řešit, zda je nutné požívat odděleně např. stravu bohatou na bílkoviny a ovoce a zeleninu, jak je také někdy doporučováno. Člověk je svým evolučním nastavením všežravec, který kombinuje všechny složky stravy bez omezení. Náš metabolismus nemusí přepínat pro trávení určité složky potravy a poté kdy ji stráví, nepřepíná na další režim. Vše trávíme v metabolickém komplexu, který je dobře biochemicky popsán. Je určitě obecně zdraví prospěšné, pokud příjem potravy optimálně rozložíme v průběhu dne. Znamená to, že naše snídaně má být bohatá. Máme se dále stravovat v menších porcích, samozřejmě s doplňkem ovoce a zeleniny. Větší jídlo by mělo být požito někdy v pozdním odpoledni. V žádném případě bychom neměli většinu naší stravy sníst večer, jak je tomu bohužel u mnohých lidí pravidlem. Je prakticky nemožné soustředit se na potraviny, které mají regionální původ. Bylo by to jistě užitečné, ale je to nedosažitelný cíl. Prakticky se všemi potravinami se čile obchoduje a jejich dovoz z velkých vzdáleností je pravidlem. Spíše než zdravotní riziko je to spojeno s poškozováním životního prostředí.
Máme důkazy, že některé složky potravy mohou dokonce relativně cílově zasáhnout do obranného i poškozujícího zánětu. Je vědecky dokázáno, že u lidí s běžnými stravovacími návyky převažují více nenasycené mastné kyseliny, které označujeme jako ω6. Tyto mastné kyseliny jsou ve zvýšené míře přítomny v některých olejích, např. slunečnicovém nebo sojovém. Naše tělo je metabolizuje tak, že z nich vznikají látky s obecně prozánětlivými aktivitami. Naopak, druhá skupina více nenasycených mastných kyselin, která je označována jako ω3 mastné kyseliny, dává základ látkám, které pozitivně regulují obranný zánět a tlumí zánět poškozující. Zdrojem ω3 mastných kyselin jsou některé vybrané rostlinné oleje, např. lněný. Jsou ve zvýšené míře přítomny i v mase tučných mořských ryb, sardinek, makrel nebo lososa.
V nich máme i bohatý zdroj vitamínu D, který je zvláště koncentrován v tresčích játrech a v rybím oleji. Je možné říci, že je obecné povědomí o prospěšnosti vitamínu D pro naše zdraví. Většina lidí však chápe jeho význam pouze v souvislosti se zdravím kostí. Nově se ukazuje, že vitamín D má velmi komplexní regulační dopady na prakticky všechny funkce našeho těla, včetně imunitní soustavy. Tam působí doslova homeostaticky. To znamená, zajišťuje dostatečnou úroveň regulací, které mají omezit ty složky zánětu, které mají poškozující charakter. Právě tyto regulační složky jsou u nemocných s roztroušenou sklerózou narušeny. Je tedy velmi žádoucí, aby strava nemocných s RS byla bohatá na potraviny, které vitamín D přirozeně obsahují. V našich podmínkách je to především vaječný žloutek, máslo, mléčný tuk. To jsou paradoxně zrovna ty složky potravy, které jsou spojovány s nezdravým životním stylem. Několik desítek let je doporučováno v rámci prevence aterosklerózy vyvarovat se těmto potravinám. Jaký je výsledek? Výskyt aterosklerózy a nemocí srdce se nesnížil. Několika generacím jsme však tímto „zdravotním doporučením“ omezili přísun esenciálních vitamínů a dalších nutričně nenahraditelných látek. Je tedy jasné, že ve všem musíme mít uměřenost a použijeme-li zdravý rozum, náš jídelníček v tomto směru bude ideální.
Biosyntéza vitamínu D z prekurzorů, především rostlinného původu, které přijímáme potravou, probíhá pod vlivem ultrafialového záření. Neměli bychom tedy bránit rozumné expozici slunci. Vitamín D, který získáme z běžné stravy, není nikdy v takovém množství, abychom se „předávkovali“. To se však velmi snadno může stát, pokud používáme léčivé přípravky, které vitamín D obsahují. Nadbytek vitamínu D má totiž zásadní negativní dopady na naše zdraví. Může dojít k poškození ledvin, srdce, zvýšenému krevnímu tlaku a mnoha dalším závažným následkům. Bohužel, prostřednictvím internetu získávají nemocní s RS informace, že RS je možné léčit mega dávkami vitamínu D. Mluví se o tom v tzv. Coimbra protokolu, který má původ v Brazílii. Tato doporučení jsou naprosto nepřijatelná. Neovlivní vlastní průběh onemocnění. Aplikace tak vysokých dávek vitamínu D však s velkou jistotou povede k poškození zdraví.
Především na internetu, ale i obecně mezi lidmi, se šíří mnoho nepravd, či spíše lží, které se týkají prospěšnosti nebo škodlivosti některých složek potravy. Mezi velmi populární „jedy“ je zařazován lepek. Lepek je zásobní bílkovina obilovin, která je běžnou součástí našeho jídelníčku. Přítomnost lepku ve stravě škodí pouze pacientům, kteří trpí onemocněním označovaným jako celiakie. Diagnostika celiakie je komplexní. Můžeme však poradit všem, kteří se obávají přítomnosti lepku ve svém jídelníčku, aby si nechali provést jednoduchý test z periferní krve. Tím jsou protilátky proti tkáňové transglutamináze. Všichni, kteří jsou v tomto testu negativní, nemají žádné riziko poškození zdraví při požívání lepku. Vyřazení potravin obsahující lepek z jejich jídelníčku je u nich zcela nesmyslné a kontraproduktivní. Ti, kteří mají pozitivitu v tomto testu, musí vyhledat gastroenterologa, který provede další diagnostické kroky. Pokud budou trpět celiakií, musí dodržovat celoživotně striktní bezlepkovou dietu.
Dalším mýtem, který se šíří v kyberprostoru, je otázka škodlivosti cukru. V našich podmínkách se jedná především o řepný cukr. Cukr je energeticky velmi bohatý a jeho příjem musíme regulovat v závislosti na celkovém příjmu a výdeji energií. Není však o něm možné prohlásit, že je a priori pro naše zdraví škodlivý. Daleko škodlivější jsou náhražky cukru, které se používají v průmyslově vyráběných potravinách. Jedná se především o tzv. glukózofruktózový sirup, který je obsažen především ve slazených nápojích. Složení glukózofruktózového sirupu je pro náš metabolismus v porovnání s řepným cukrem mimořádně škodlivé. Dlouhodobá konzumace glukózofruktózového sirupu je spojena se vznikem obezity a dalšími negativními dopady na zdraví.
Poslední mýtus, který musíme jednoznačně odmítnout, je oblíbené tvrzení, že lidem evropské populace v dospělosti škodí konzumace mléka. Je to nesmysl, kterému věří mnoho lidí. Své zdravotní obtíže svádějí na konzumaci mléka. Mléko je přitom naprosto nezastupitelná složka naší stravy, bohatá na nejkvalitnější bílkoviny, minerály, vitamíny, včetně vitamínu D. Nemůžeme se bránit ani mléčnému tuku, který není a priori škodlivý. V evropské populaci a také české populaci pouze malá část dospělých lidí ztrácí schopnost rozkládat mléčný cukr, laktózu. U těchto lidí vede požívání mléka, především syrového, ke zdravotním potížím. Jedná se však o několik % naší populace. Naproti tomu jiná plemena, např. žluté nebo černé, mléko v dospělosti plošně nesnášejí, protože ztrácejí laktázovou aktivitu.
Co říci závěrem? Lze jednoduše shrnout, že každý člověk, zdravý i nemocný, může svůj zdravotní stav zásadně ovlivnit svými životními podmínkami. Mezi ty nejsnáze ovlivnitelné patří naše stravování. Vhodně zvolenou a doslova na míru šitou stravou, může nemocný s roztroušenou sklerózou zásadně zlepšit kvalitu života. Některé složky, které cíleně zařadí do stravy, budou pozitivně ovlivňovat poškozující zánět. Jakékoliv důkazy nepodložené zásahy do stravování, složení jídelníčku, se mohou obrátit proti nemocnému s roztroušenou sklerózou. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že žádná změna ve stravovacích návycích nemůže nahradit cílenou terapii indikovanou neurologem, která je pro všechny nemocné s roztroušenou sklerózou u nás dostupná.
Sdílet na FB
Audia a videa