Učení pohybem

Nejdříve bychom asi měli říci, kdo byl Moshé Feldenkrais a jak vznikla jeho metoda…

Moshé Feldenkrais byl původním povoláním fyzik, ale svou aktivitou významně zasáhl do více oborů. Je zajímavé, že již od mládí pomáhal lidem s procesem učení. Ve 14 letech se vydal pěšky ze své rodné Ukrajiny do Palestiny, kde si vydělával tím, že doučoval děti, nad nimiž všichni ostatní učitelé zlomili hůl. Později studoval ve Francii na Sorbonně fyziku a po dosažení doktorátu se stal asistentem významného vědce – Fréderica Joliota-Curie, který obdržel Nobelovu cenu za objev indukované radiace. V Paříži se také setkal se zakladatelem moderního juda Jigoro Kanoem, a ten si ho vybral, aby šířil judo po Evropě. Protože judo je pro běžného Evropana dost složité, hledal Feldenkrais způsob, jak tento komplexní pohybový systém zpřístupnit lidem, kteří nemají potřebnou pohybovou průpravu. Když později začal vyučovat svou vlastní metodu, přistupoval k ní podobným způsobem.

Proč se fyzik pustil do úplně jiné oblasti?

Vedly ho k tomu jeho potíže se zdravím. Měl zranění kolen, která mu způsobovala velké obtíže v chůzi. Lékaři mu doporučili operaci. Na dotaz, jaká je pravděpodobnost, že se operace nepovede, se dozvěděl, že šance na úspěch je zhruba poloviční. Feldenkrais prý tehdy odpověděl, že oni v laboratoři se do experimentů s tak špatnou prognózou vůbec nepouštějí. Protože nehrozilo nebezpečí z prodlení, Moshé se s lékaři domluvil na odkladu operace a začal sám se sebou experimentovat. Všiml si totiž, že některé dny se mu jde lépe a jindy téměř není schopen chůze. Kladl si otázku: Jak je to možné? Nejdříve si všiml, že to, zda chodí dobře či ne, souvisí se stresem, a protože byl hodně vzdělaný a zvídavý, studoval všechny tehdy dostupné poznatky o fungování mozku a zajímal se i o rehabilitaci a psychologii. Zároveň měl už z bojových umění vypěstovanou schopnost citlivě vnímat své tělo, a začal ji tedy programově rozvíjet. Výsledkem jeho několikaměsíčního snažení bylo, že se naučil chodit bez obtíží a na operaci kolen nikdy nešel. Později začal zkoumat, zda by stejným způsobem mohl pomoci svým kolegům třeba s bolestmi zad a dalšími obtížemi.

Někde jsem četla, že také vycházel hodně z pozorování toho, jak se hýbou děti…

Moshé Feldenkrais se inspiroval z více zdrojů a pohybový vývoj malých dětí patří k těm významným. Díky tomu, že jeho žena byla dětská lékařka, měl možnost sledovat mnoho miminek. Pozoroval nejen jejich pohybový vývoj, ale i to, jak se učí, a obojí zakomponoval do své metody. Další velkou studnicí inspirace pro něj bylo judo, které učí fyziologicky správnému užívání těla a efektivnímu vedení síly i pohybů. Cílem výcviku je, aby byl člověk schopen podat co nejvyšší výkon s co nejmenším úsilím, což je k organismu velmi šetrné.

Dá se říci, že Feldenkraisova metoda je terapie?

Feldenkrais svou metodu nevnímal jako terapii, ale jako proces učení. Během cvičení člověk citlivě vnímá, jak se pohybuje, prozkoumává a osvojuje si nové možnosti pohybu. Sám přichází na to, co je pro jeho tělo výhodné, a učí se z pohybů vlastního těla. Tato metoda člověka celkově vede k většímu sebeuvědomění nejen těla, ale celkově sebe sama. Přináší možnost poznat a měnit své vzorce nejen v pohybu, ale také v myšlení, prožívání a v jednání. Já osobně to vnímám jako cestu k tomu být ve větším souladu sám se sebou, což je samo o sobě léčivé.

Jestli tomu dobře rozumím, jste průvodce, který ukazuje lidem možnosti, jak přijít na to, co je pro ně, pro jejich tělo a možná i duši dobré?

Ano, to je přesně ono. Já nejsem terapeut, já neléčím, já provázím člověka v procesu poznávání vlastního těla a objevování nových možností. Feldenkrais často říkal, že neučí, ale vytváří situace, v nichž se člověk může sám učit.

Pacienti nemocní RS si často stěžují na únavu. Tato únava může být tak velká, že je pro ně těžké přejít z kuchyně do pokoje, ale neurologové jim říkají, že mají cvičit. Může jim tato metoda pomoci?

Určitě. Tato metoda pomáhá lidem mimo jiné snížit hladinu stresu, který také přispívá k tomu, že se pacienti cítí unavení. Feldenkraisova metoda sice není kondiční cvičení, ale je to pro ně dobrý základ. My pomáháme klientům, aby se naučili lépe koordinovat své pohyby. Pokud při pohybu dochází v těle k harmonické souhře, pokud se vše děje tak nějak samozřejmě, člověk se mnohem snadněji pohybuje nejen ve sportu, ale i v běžném životě.

Takže pomůžete pacientovi připravit dobře tělo na zátěž při kondičním cvičení?

Ano. Přínos tohoto cvičení cítí klient už při běžných činnostech, jako je chůze po bytě, vyndávání nádobí z myčky, luxování apod. Všechny pohyby se mu dělají snáze, protože jeho tělo, jak my říkáme, je lépe organizováno v pohybu. Dochází k lepší svalové souhře, člověk lépe využívá oporu svého těla, lépe dýchá a tím se vytvářejí i lepší předpoklady k tomu, aby se mohl pustit i do nějakého kondičního sportu. Navíc u této metody můžete nejen navštěvovat lekce s lektorem, ale můžete si také cvičit doma na koberci.

Je přesto dobré, aby člověk absolvoval i nějaké lekce s lektorem metody Feldenkrais?

Já to určitě doporučuji. Při cvičení je několik základních principů, které je třeba dodržet. Důležité je dělat každý pohyb s uvědoměním, pomalu, jemně, bez nadbytečného úsilí. Většinou když člověk začne cvičit, tak se mu zdá, že skutečně cvičí pomalu, jemně a bez zbytečného úsilí, ale většinou tomu tak není. Doba nás nutí, abychom neustále podávali vysoké výkony, dělali deset věcí najednou, a tak si ani neuvědomujeme, že spěcháme a do všech pohybů vkládáme nadbytečnou sílu. Často nejsme schopni být plně soustředěni na to, co děláme. A právě prožitek a vnímání pohybu je ve Feldenkraisově metodě klíčový. Lektorova přítomnost usnadňuje klientovi nalézt potřebnou kvalitu pohybu a soustředění. Lektor při cvičení skupinu bedlivě pozoruje, a ač vychází z Feldenkraisových struktur lekcí, vždy je upravuje na míru konkrétním lidem.

Mohla byste takové učení popsat podrobněji? Zdá se mi, že je to metoda, která, laicky řečeno, umožňuje lidem zjistit, jak to jejich tělo s tím pohybem má?

Přesně tak. Při cvičení metodou Feldenkrais si lidé zkoušejí a objevují různé variace pohybu a jejich nervový systém, zjednodušeně řečeno, vyhodnocuje, který způsob provádění pohybu je pro ně nejvýhodnější. Lidé po tomto cvičení zažívají větší pocit lehkosti, cítí se stabilnější, napřímenější a pohyblivější. Cítí, že jsou více ve svém těle, a zažívají pocit, že jim vše funguje s větší samozřejmostí.

Ještě mě napadá: může tato metoda pomoci i lidem nemocným RS, kteří mají problémy s rovnováhou? Máte s tím nějaké zkušenosti?

Ano, mám s tím zkušenosti. Při práci s klientem stimulujeme nervový systém k využívání funkčních rezerv organismu. Klienti se učí si lépe si uvědomovat své tělo, využívat oporu kostry, a zlepšují svou organizaci pohybů. To vše přispívá ke zlepšení rovnováhy.

Víte, mně připadá na této metodě zajímavé, že je vlastně vhodná pro každého člověka, ať už je v jakékoliv kondici…

Přesně tak. Ale nejde jenom o fyzickou kondici; mnoha lidem pomáhá cvičení touto metodou udržovat i psychickou rovnováhu a myslím si, že to je pro lidi nemocné RS hodně důležité. Dokonce se domnívám, že to může být docela dobrý doplněk psychoterapie. Podle mé zkušenosti Feldenkraisova metoda může pomoci člověku v jakékoliv kondici a životní situaci. Neslibujme zázraky, ale znám mnoho lidí, kteří se po tomto cvičení opravdu cítí lépe. Ale samozřejmě každý člověk si to potřebuje vyzkoušet sám a zjistit, zda je to pro něj to pravé.