těším se z každého okamžiku

těším se z každého okamžiku

Pan Jan mi svým postojem k životu a vyprávěním o něm opět připomněl citát z mého oblíbeného filmu Sedm let v Tibetu: "Má-li problém řešení, není třeba se trápit; nemá-li ho, trápení nepomůže." Pan Jan zdědil geny po svých rodičích, kteří pocházejí z jižní Evropy; možná proto má v sobě zakódovaný temperament, vřelost a pozitivní postoj přitakávající životu. Před čtyřmi lety začal podnikat, RS má šest let.

Čím se zabývá vaše firma a jak jste se dostal k podnikání?
Vozíme ze zahraničí speciální stavební prvky a LED osvětlení. S podnikáním jsem začal původně při zaměstnání, když jsem místo dovolené létal do Hongkongu nakoupit LED osvětlení a v ČR ho prodával. Bylo to zhruba před čtyřmi lety. Zaměstnavateli se nelíbilo, co dělám ve svém volném čase, lidé z firmy si mysleli, že si tím vydělávám velké peníze, což jim bylo trnem v oku, a začali mi různě znepříjemňovat život. Nakonec mě atmosféra ve firmě donutila dát výpověď a s několika kamarády jsme založili vlastní společnost.

To bylo ještě dříve, než jste onemocněl RS? A jak jste se o nemoci dozvěděl?
Ne, RS mám od roku 2008, podnikat při zaměstnání jsem začal před čtyřmi lety a vlastní firmu máme cca tři roky. Bylo to v lednu 2008; jednou ve středu mě přepadla malátnost a do pátku jsem se jí nezbavil. V sobotu ráno jsem nemohl téměř pohnout rukou a nohou. Jenomže na víkend jsem už měl program, a tak jsem ho absolvoval i se zmíněnými potížemi. Pak jsem zavolal naši rodinnou doktorku, která mě poslala do vojenské nemocnice na vyšetření – a hned si mě tam nechali. Říkal jsem si fajn: lékaři mě vyšetří a budu vědět, co mi je.

Jak si vzpomínáte na ta vyšetření? Měl jste nějakou představu, co by to mohlo být?
Prvních pár dnů jsem netušil vůbec nic, a ani jsem neměl čas hledat nějaké informace; na rovinu: ani mě to nezajímalo. Když lékaři ještě nic nevědí, nemá cenu přemýšlet, co by… kdyby… Udělali mi magnetickou rezonanci atd. Vzpomínám si, ležel jsem na pokoji s pacienty, kteří se už předem báli lumbální punkce, já jsem to bral spíše tak, že nemá smysl moc spekulovat a trápit se tím, co se udělat musí. Pak mi lékaři oznámili, že mám RS, vyslechl jsem si základní informace a dál jsem to neřešil. Na světě jsou horší nemoci, jako třeba rakovina. Nejlepší je nepanikařit, zůstat v klidu, informace zjišťovat, jenom když je nutně potřebujete, jinak tomu dát volný průběh; dokud člověk vidí, slyší, myslí, má dvě ruce a nohy, tak víc nepotřebuje. Je to samozřejmě můj pohled na věc, ale já to dělám tak, že svou pozornost věnuji jiným věcem než RS.

Asi musíte hodně pozornosti věnovat svému podnikání; v čem všem spočívá vaše práce?
Protože nejsme velká firma, je to vše, co si u takového podnikání dokážete představit. Vyjednávám objednávky, komunikuji se všemi našimi partnery, ale když je třeba, tak klidně balím zboží; u nás si nehrajeme na to, kdo je jednatel a kdo zaměstnanec. Vyjednávám s partnery v zahraničí, zažil jsem i hodně tvrdá jednání, náročná na psychiku, ale tohle vše vás právě posílí.

Jak zvládáte stres, který se k podnikání nepochybně váže?
To, co děláme, mě moc baví; zní to jako klišé, ale je to tak. Peníze nejsou na prvním místě, samozřejmě chceme vydělat, ale já věřím, že když vás něco baví, chcete to dělat dobře a nějakou dobu to funguje, tak peníze přijdou samy. Stres samozřejmě v podnikání je, ale záleží na tom, nakolik si ho připustíte. Ve mně stresová situace spíše probouzí adrenalin; přijde-li problém, baví mě najít řešení, problémy zkrátka přicházejí, a když se je naučíte brát jako součást života, tak vás nic moc nepřekvapí. Problémy a stres jsou pro mě výzvou; jakmile se vyskytne složitá situace, už mi šrotuje v hlavě, co je třeba udělat, komu zavolat. Někdy se dostanete do ošemetné situace, kdy jde o relativně velké peníze, a musíte to zkrátka vyřešit. Každé podnikání je především o komunikaci a dobrém vztahu k lidem, kdy vám skutečně záleží na tom, aby byli spokojeni. Vím, že se to tak říká, ale takhle to cítím.

Jak jste přijal injekční léčbu?
Je to divné muset si každý den aplikovat injekci, ale jsou horší věci. Já jsem za čtyři roky, kdy mám tuto léčbu, měl dvakrát blok, kdy jsem musel aplikaci injekce o nějakou chvíli odložit. Pomáhá mi, když si vzpomenu na svou malou dceru, která je úžasná, mám okamžitě dobrý pocit a všechno je v pohodě. S odstupem času to již beru, jako bych si čistil zuby. Prostě ráno vstanu, aplikuji si injekci, a pak mám celý den před sebou.

Je dobrá obrana před negativním stresem soustředění pozornosti na zážitky či věci, které vás těší?
Určitě. Může jít o malá potěšení, já žiji přítomným okamžikem nebo se těším na něco, co je v blízké budoucnosti. Mám rád dobré filmy, knihy a hudbu, ta mě vždycky dobíjí, a když jedu autem, rozhlížím se po krajině, kochám se, to mám moc rád, nebo se jdeme projít s přítelkyní a dcerou na hezké místo, nosím dcerku na ramenou, ona mě tahá za uši a něco mi povídá a já si to užívám. Nebo se domluvíme, že v pátek půjdeme na dobrou večeři a já se už na to od středy těším. Prostě obyčejné věci mi dokáží zpříjemnit život. Je toho mnoho, co mi v životě pomáhá, ale určitě to jsou maličkosti, které někdy člověk přehlédne, a právě to by neměl.

Přesto – co děláte, když vás někdo hodně naštve?
Vzpomenu si například na okamžik, kdy jsme jeli s dcerou v autě, a najednou mi povídá: "Taťku mám ráda." Pak si říkám, že ať si na mne křičí, kdo chce, pro mou dcerku jsem král.

Šárka Pražáková

Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
9 + 3 =*