s paragrafy snadněji

s paragrafy snadněji

Kvalitní informace nám pomáhají lépe zvládnout složité životní situace, jako je bezesporu i onemocnění RS. Sociální pracovníci Mgr. L. Valouchová a Mgr. A. Liška pro vás připravili souhrn těch nejdůležitějších klíčových zákonů a paragrafů ze sociálně a pracovně právní oblasti, o kterých byste měli vědět více, aby se vám žilo snadněji.

  • ÚČAST NA NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ, PRACOVNÍ NESCHOPNOST

(Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění)

Cílem dávek nemocenského pojištění je finančně zabezpečit ekonomicky aktivní občany v okamžiku, kdy kvůli nemoci či mateřství ztratí krátkodobě výdělek. Nemocenského pojištění jsou povinně účastni zaměstnanci, pojištění osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) je dobrovolné.

Náhrada mzdy náleží za pracovní dny, a to při dočasné pracovní neschopnosti od čtvrtého pracovního dne. Zaměstnanec nebo OSVČ, který je uznán ošetřujícím lékařem dočasně práce neschopným, má nárok na nemocenské od 15. kalendářního dne trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti, maximálně však 380 kalendářních dnů od vzniku dočasné pracovní neschopnosti (včetně zápočtů předchozí doby trvání dočasné pracovní neschopnosti). Po dobu prvních 14 kalendářních dnů je zaměstnanec (nikoliv OSVČ), kterému trvá pracovní vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, zabezpečen náhradou mzdy, kterou poskytuje zaměstnavatel podle Zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

OSVČ pro získání nároku na nemocenské musí být účastna dobrovolného nemocenského pojištění OSVČ alespoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Z nemocenského pojištění OSVČ je poskytováno nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství. OSVČ je účastna nemocenského pojištění za současného splnění podmínky výkonu samostatné výdělečné činnosti na území ČR anebo mimo území ČR a podání přihlášky k účasti na nemocenském pojištění na předepsaném tiskopisu. Pojistné na nemocenské pojištění OSVČ je stanoveno z měsíčního základu procentní sazbou. Sazba pojistného na nemocenské pojištění OSVČ činí 2,3 %.

Poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně se nemocenské vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž končí pojištěná činnost. Nemocenské náleží rovněž ve stanovených případech, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti (karantény) došlo po skončení pojištěného zaměstnání v tzv. ochranné lhůtě. Ochranná lhůta v případě uplatňování nároku na nemocenské činí sedm kalendářních dnů ode dne skončení zaměstnání, které zakládalo účast na nemocenském pojištění. U zaměstnání kratších než sedm kalendářních dnů činí ochranná lhůta pouze tolik dnů, kolik činilo toto poslední zaměstnání.

  • ÚČAST NA DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ, INVALIDITA

(Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, Vyhláška
č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity)

Podle zákona o důchodovém pojištění jsou osoby účastné tohoto pojištění zabezpečeny v životních situacích, jako je stáří, invalidita a úmrtí živitele. Změny platné od počátku roku 2010 zahrnují především zrušení dělení invalidity na plnou a částečnou a zavedení jediné invalidity ve třech stupních v závislosti na procentním poklesu pracovní schopnosti pojištěnce. Občan, jehož pracovní schopnost je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu snížena (za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok), může požádat o přiznání některého ze stupňů invalidního důchodu. Zdravotní stav (invaliditu) posuzují posudkoví lékaři příslušné okresní správy sociálního zabezpečení / Městské správy sociálního zabezpečení Brno / Pražské správy sociálního zabezpečení (OSSZ/MSSZ/PSSZ). Posudkoví lékaři posuzují pracovní potenciál a úroveň tělesných, smyslových a duševních schopností daného člověka. Na základě tohoto posouzení může být přiznán invalidní důchod I., II. nebo III. stupně, od čehož se následně odvíjí i výše finanční kompenzace a další náležitosti (např. účast na důchodovém pojištění, nárok na některé dávky atd.).

  • UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU, ODSTUPNÉ

(Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z důvodů výslovně uvedených v § 52 zákoníku práce, jinak je výpověď neplatná. Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Výpovědní důvod ze strany zaměstnavatele musí být skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, a musí být ve výpovědi konkretizován (přesně a pokud možno stručně skutkově charakterizovat skutečnosti, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného důvodu výpovědi).

§ 52 Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:
a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo při jiných organizačních změnách,
d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně-lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,
e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně-lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost,
f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,
g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,
h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

Zákoník práce zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, tj. v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou; v době, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně-lékařských služeb dočasně nezpůsobilým pro noční práci apod.

§ 67 Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než jeden rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň jeden rok a méně než dva roky,
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň dva roky,
d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu šesti měsíců.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 367 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

  • NEZAMĚSTNANOST A REGISTRACE NA ÚŘADU PRÁCE

(Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti)

Za nezaměstnanost se považuje stav, kdy se část pracovních sil nachází mimo výrobní proces či poskytování služeb. Uplatnění osoby na trhu práce ovlivňuje řada faktorů (např. věk, vzdělání, pohlaví, zdravotní stav), které ho tak řadí k určité skupině lidí s větším či menším rizikem ztráty zaměstnání či dlouhodobé nezaměstnanosti. Mezi skupinu osob, které jsou vystaveny velkému riziku dlouhodobé či opakované nezaměstnanosti, patří i zdravotně postižení.

Možnost požádat kterýkoliv úřad práce České republiky o zařazení do evidence zájemců o zaměstnání má občan již před uplynutím výpovědní doby. V tomto případě bude informován o vhodných pracovních místech. Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který získal v posledních dvou letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců, požádal krajskou pobočku úřadu práce, u které je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Požádá-li občan o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti nejpozději do tří pracovních dnů po skončení zaměstnání, přizná se podpora v nezaměstnanosti ode dne následujícího po skončení zaměstnání. Podpůrčí doba pro poskytování podpory v nezaměstnanosti činí u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku pět měsíců, nad 50 let do 55 let věku osm měsíců, nad 55 let věku jedenáct měsíců.

Podpora v nezaměstnanosti činí v prvních dvou měsících podpůrčí doby 65 %, další dva měsíce 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním ukončeném zaměstnání, nebo posledního vyměřovacího základu přepočteného na jeden kalendářní měsíc, pokud uchazeč o zaměstnání naposledy vykonával samostatnou výdělečnou činnost. Podpora v nezaměstnanosti činí 45 % po celou podpůrčí dobu, pokud uchazeč o zaměstnání před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu ukončil poslední zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem.

  • INDIVIDUÁLNÍ POJIŠTĚNÍ OSOB (životní, úrazové aj. pojištění)

Individuální pojištění osob chrání jednotlivce a jeho rodinu před finančními důsledky nejrůznějších životních situací. Obsahem pojištění osob je pojištění fyzické osoby pro případ, který se týká jejího života, zdraví, popř. jejího osobního stavu. Pojistit fyzickou osobu lze pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, úrazu, nemoci, riziku trvalé invalidity nebo jiné skutečnosti související se zdravím nebo se změnou osobního postavení této osoby. Z tohoto pojištění se v případě pojistné události oprávněné osobě vyplácí sjednaná částka nebo dohodnutý důchod anebo je jí poskytována určitá výše plnění v závislosti na obsahu pojistné smlouvy.

  • PŘÍSPĚVEK NA PÉČI

(Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb.)

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči je dávka sociální péče určená ke krytí nákladů na sociální služby, jejichž dlouhodobé poskytování je nezbytné k zachování důstojného života osoby se zdravotním postižením. Poskytuje se osobám starším jednoho roku věku, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (tzn. zdravotního stavu, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb) potřebují v zákonem stanoveném rozsahu pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti (při zvládání základních životních potřeb). Zákon rozeznává čtyři stupně závislosti – hodnotí se počet životních potřeb, které osoba není schopna sama zvládnout. Jak moc je sociální situace nepříznivá, se odrazí v tom, do jakého stupně závislosti je žadatel zařazen; jednotlivým stupňům následně odpovídá příslušná výše příspěvku. Mezi deset posuzovaných základních životních potřeb patří mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost.

Řízení o přiznání příspěvku na péči se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném MPSV ČR. Žádost se podává na kontaktním pracovišti krajské pobočky Úřadu práce ČR podle místa trvalého pobytu žadatele o příspěvek. Krajská pobočka úřadu práce (sociální pracovník) provádí pro účely rozhodování o příspěvku nejprve sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí. Následně krajská pobočka úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby. Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na základě tohoto posudku pak krajská pobočka úřadu práce vydá rozhodnutí o ne/přiznání příspěvku na péči.

  • DÁVKY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

(Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, Vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením upravuje poskytování příspěvku na mobilitu, příspěvku na zvláštní pomůcku a průkazu osoby se zdravotním postižením.

Průkaz osoby se zdravotním postižením nahrazuje dřívější průkaz mimořádných výhod. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Vydáván je ve třech stupních – TP (středně těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra), ZTP (těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra) a ZTP/P (zvlášť těžké funkční postižení nebo úplné postižení pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce včetně osob s poruchou autistického spektra). Zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace, jsou vymezeny odlišně pro jednotlivé stupně průkazu. Zákon zároveň upravuje některé nároky držitelů průkazu osoby se zdravotním postižením (např. vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích, bezplatná doprava pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob apod.). Od počátku roku 2014 je možné průkaz osoby se zdravotním postižením získat pouze na základě samostatného řízení a posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem okresní správy sociálního zabezpečení.

Příspěvek na mobilitu je opakující se dávka, která slouží k částečné úhradě zvýšených nákladů na dopravu osobám se zdravotním postižením. Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší jednoho roku, která je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P, který byl přiznán podle předpisů účinných od 1. ledna 2014, opakovaně se v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče (s výjimkou případů zvláštního zřetele).

Příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na základě zákona č. 329/2011 Sb. v sobě slučuje několik dříve poskytovaných klíčových příspěvků pro osoby se zdravotním postižením (příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky, na úpravu bytu) a je určen k pořízení potřebného vybavení pro těžce postižené osoby. Nárok na tento příspěvek má osoba s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těžkým sluchovým postižením nebo těžkým zrakovým postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (zdravotní stav trvá nebo bude trvat déle než jeden rok) a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Seznam diagnóz pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku obsahuje příloha č. 1 Zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (seznam obsahuje i kontraindikace, tzn. indikace, které brání přiznání příspěvku).

  • INSTITUT POMOCI V HMOTNÉ NOUZI

(Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, Zákon
č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu)

Za osobu v hmotné nouzi je považována osoba či rodina, která nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit (např. uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo využitím majetku), a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním. Pro účely posuzování stavu hmotné nouze se příjmy a sociální a majetkové poměry osoby, která žádá o dávku, posuzují společně s příjmy a sociálními a majetkovými poměry dalších osob. Okruh těchto společně posuzovaných osob se posuzuje podle zákona o životním a existenčním minimu (§ 4). Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je příslušné krajské pobočky úřadu práce ČR.

  • ZAMĚSTNÁVÁNÍ/PODNIKÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

(Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce)

Osoby se zdravotním postižením (OZP) mají v pracovním procesu stejná práva a povinnosti jako ostatní pracovníci. Na straně druhé však mohou být při hledání zaměstnání a výkonu práce znevýhodněni proti ostatním zdravým osobám. Fyzickým osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na otevřeném trhu práce a další výhody a úlevy – právo na pracovní rehabilitaci, teoretickou a praktickou přípravu na zaměstnání a mohou pro ně být organizovány specializované rekvalifikační kurzy.

Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4 % z celkového počtu svých zaměstnanců. Tuto povinnost mohou plnit zaměstnáváním OZP v pracovním poměru nebo tak mohou učinit náhradním způsobem – tzv. náhradním plněním. Jedná se o odebírání výrobků a služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % OZP, zadávání zakázek těmto zaměstnavatelům, odvod do státního rozpočtu či jejich vzájemnou kombinaci. Zaměstnavatelé OZP zároveň mohou uplatnit nárok na daňové úlevy (§ 35 Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) nebo čerpat příspěvky z úřadu práce – příspěvek na vytvoření a částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa, příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa apod. (viz dále)

Lidé, kteří pobírají invalidní důchod, často řeší otázku, zda mohou být paralelně zaměstnáni či podnikat. Často diskutovaným tématem je i rozsah pracovní činnosti s ohledem na možnost odebrání důchodu nebo snížení přiznaného stupně invalidity. Samotný výkon zaměstnání nemůže mít za důsledek odnětí nároku na invalidní důchod. K jeho odnětí může dojít pouze po oduznání invalidity na základě nového zhodnocení zdravotního stavu lékařem OSSZ/MSSZ/PSSZ v rámci kontrolní lékařské prohlídky. Zákon o důchodovém pojištění zároveň neváže nárok na výplatu invalidního důchodu na žádné omezující podmínky související s výkonem výdělečné činnosti. Souběh invalidního důchodu a příjmu z výdělečné činnosti je možný bez dalších podmínek. Nezáleží přitom na charakteru výdělečné činnosti (závislá činnost/samostatná výdělečná činnost), rozsahu této činnosti (plný/zkrácený úvazek), době určité/neurčité u pracovněprávního vztahu ani na výši příjmu z výdělečné činnosti. Podstatné vždy je, že nadále trvají zdravotní podmínky invalidity.

Obecně lze konstatovat, že pro podnikání OZP platí stejná úprava jako pro podnikání občanů ostatních. Osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) podnikání umožňuje přizpůsobit si do jisté míry pracovní podmínky podle toho, jak jim to dovoluje zdravotní stav (flexibilní pracovní doba, střídání vykonávané činnosti apod.). Odpadá tím nutnost dodržovat pevnou pracovní dobu, kterou klasičtí zaměstnavatelé většinou vyžadují. Příslušný úřad práce navíc může OSVČ coby zaměstnavateli OZP poskytnout některé specifické příspěvky, např. příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa pro OZP (§ 75 Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa (§ 76 Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), příspěvek na společensky účelné pracovní místo (§ 113 Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 25 vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti), překlenovací příspěvek (§ 114 Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), příspěvek na podporu zaměstnávání OZP na chráněném pracovním místě (§ 78 Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti).

  • INFORMOVÁNÍ ZAMĚSTNAVATELE O ZDRAVOTNÍM STAVU

(Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti)

Povinnost informovat o své nemoci (ucházíte-li se o zaměstnání) nikde uzákoněna není. Stejně tak nemá zaměstnavatel ani právo dotazovat se na diagnózu jakéhokoliv zaměstnance. Nicméně zaměstnavatel, resp. následně závodní lékař, musí mít k dispozici údaje o všech rizikových a bezpečnostních faktorech, které mohou mít vliv na vámi vykonávanou pracovní činnost. Musí znát zaměstnancova pracovní omezení. Obecně se doporučuje nemluvit o konkrétní diagnóze, ale zmínit jen její důsledky (zdravotní omezení z ní plynoucí). Je dobré zaměstnavatele v rámci rozhovoru seznámit s tím, jak se nemoc ve vašem případě projevuje a jaké může mít dopady. Pokud se o svých omezeních stydíte hovořit, nacvičte si vše dopředu formou scénky. Ve chvíli, kdy zaměstnavateli ukážete, že jste se svým handicapem vyrovnán/a, nebude mít takové obavy vás přijmout.

Jestliže již došlo k atace onemocnění nebo charakter práce se stává s vašimi zdravotními omezeními neslučitelný, pak je na místě zaměstnavatele o této skutečnosti informovat. Nejvhodnější je osobní setkání, které umožňuje i společné hledání možných řešení, jako je např. přizpůsobení pracovních podmínek, přeřazení na jinou práci apod. Jinou situací však je, pokud již jste uznán/a osobou se zdravotním postižením (OZP). Tuto skutečnost není na místě při úvodním osobním pohovoru se zaměstnavatelem či vyplňování dotazníku tajit (v životopisu se tato informace neuvádí). Jestliže vás zaměstná, bude to pro něj znamenat výhodu – s ohledem na možné čerpání příspěvků, plnění povinného podílu zaměstnávání OZP aj.

Mgr. Lucie Valouchová,
Mgr. Antonín Liška

Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
8 + 4 =*