dialog o mateřství

dialog o mateřství

Téma mateřství a RS už jsme jednou v našem časopise probírali, nicméně se nám zdá, že je to téma stále aktuální, a tak se k němu vracíme. Tentokrát jsme si povídaly s vedoucí Centra pro diagnostiku a léčbu RS Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava MUDr. Olgou Zapletalovou...

Pohled lékařů na těhotenství žen s RS se během času měnil. Jak vidíte těhotenství žen s RS vy?

V minulosti se ženám s RS těhotenství zakazovalo a býval doporučován potrat ze zdravotní indikace. Díky novým poznatkům dnes víme, že těhotenství žen s RS zásadně neovlivňuje dlouhodobý průběh nemoci. Důležité je, aby byla choroba u budoucí matky stabilizovaná, žena byla v dobrém stavu a měla zajištěné zázemí s vydatnou pomocí, aby se po porodu zabránilo vyčerpání a nadměrné únavě. Zjednodušeně řečeno: během těhotenství se imunitní reakce u matky mění, a díky tomu je nemoc stabilnější. Současně si i plod vytváří vlastní obranné látky, a ty chrání nejen jej, ale i matku. Doporučujeme těhotenství plánovat, abychom pacientce mohli přizpůsobit léčbu a neohrozit vývoj dítěte. Přihlásí-li se ataka, umíme ji léčit. Těhotenství žen s RS většinou probíhá příznivě a imunitní pochody se stabilizují v průběhu rostoucí gravidity, zvláště ve druhém a třetím trimestru.

Jak dlouho by měla být žena před otěhotněním stabilizovaná?

Neměla by mít alespoň půl roku výraznější ataku, ale časově to nelze přesně ohraničit. Více zvažujeme plánované těhotenství u chronicko-progredientního stavu. Je třeba vzít v potaz zdravotní stav matky včetně toho, zda bude mít dost sil se o dítě starat. Musíme vždy myslet na budoucnost jak matky, tak dítěte. Těhotenství i při tomto typu nemoci probíhá většinou bez problémů, jenže poporodní průběh může být nepříznivý.

Dostáváte se někdy do situace, kdy žena chce mít dítě, ale z medicínského pohledu tu hrozí komplikace? Jak tuto situaci řešíte?

Ano, jsou i takové situace. Pak je velmi důležitý vztah mezi pacientkou a lékařem. Mluvíme s ní a podle možností i s partnerem, a třeba i s rodiči o problémech a možných komplikacích. Vysvětlujeme a argumentujeme. Předestřeme a upozorníme na možné komplikace, ale naprosto rozhodující je vůle matky a rodiny. Donošení plodu zakázat nelze. Pokud ke graviditě a porodu dojde, i v tomto případě samozřejmě poskytneme medicínskou i psychologickou podporu.

Co porod? Probíhá porod u žen s RS nějak jinak?

Porod u žen s RS probíhá stejně jako u zdravých žen a je řízen podle potřeb porodníků. Ženy rodí většinou spontánně. Ale je možný i císařský řez nebo jiný způsob porodu včetně šetrných způsobů analgetizace. Choulos tivou dobou je ale období šestinedělí, protože se obnovují původní imunitní reakce, nastupují hormonální změny, postupně se vrací hormonální cyklus a zde je větší nebezpečí ataky. Máme ale zkušenosti, že je-li žena před těhotenstvím stabilizovaná a těhotenství proběhne bez problémů, tak i šestinedělí probíhá v pohodě. A pokud už nějaký relaps je, dokážeme ho přeléčit.

Asi velmi diskutovaná je otázka kojení. Dnes je módní trend kojit co nejdéle. Jak se na to díváte vy?

Otázka kojení je velmi zajímavá, jsou na ni různé názory. Hormon prolaktin má pro- i protizánětlivé účinky. Takže maminkám říkáme, že kojit mohou a záleží jen na jejich zdravotním stavu a současné kondici. Pokud se cítí dobře, tak určitě mohou kojit prvních šest týdnů a podle stavu ještě další tři měsíce. Ale je třeba dbát na to, aby se matka nevyčerpala, byla dostatečně vyspalá, měla odpovídající životosprávu. Delší kojení už ale může matku ohrozit dekompenzací choroby, a tím se pro dítě výrazně snižuje význam kojení. Každý průběh i v tomto období řešíme individuálně. Některé ženy ale nemohou kojit vůbec a vracejí se během prvních dnů k původní terapii.

Ženy přirozeně mívají obavy, aby jejich dítě také nemělo RS. Dá se říci, kdy se matka opravdu nemusí bát, a kdy tu nějaké riziko hrozí?

Takhle se to nedá říci. S genetikou je to trochu složitější. I naprosto zdravý člověk v sobě může mít vyšší genetickou vnímavost na určitou chorobu, lépe řečeno na spouštěč některé autoimunitní choroby. Máme danou imunitní reakci, která se může stát patologickou a napadnout nervový systém. Takže dvě osoby, které se setkají s nějakým patologickým spouštěčem, mohou zareagovat úplně rozdílně – jedna onemocnění roztroušenou sklerózou, a další ani neví, že nějaká imunitní reakce probíhala. Některé děti rodičů s diagnózou RS mohou mít vyšší genetickou vnímavost k tomuto onemocnění, ale nepotkají- li se stejným spouštěcím faktorem jako jejich nemocní rodiče, zůstanou zdravé. My prozatím nevíme, co tím spouštěcím faktorem je. Snaží se na to přijít vědci po celém světě, genetický výzkum jde stále kupředu.

My jsme v tom našem povídání úplně zapomněly na tatínky. Jací jsou "vaši" tatínkové, mají z něčeho obavy?

"Naši" tatínkové jsou senzační. Když pár plánuje rodinu, tak většinou přijdou oba budoucí rodiče spolu a na všechno se podrobně vyptají. Někdy ženy muže přivedou, abych jim potvrdila, že mohou otěhotnět, že jim to neublíží. Naplánujeme společně léčbu a další strategii, probereme jejich situaci, všechno probíhá v klidu a pohodě.

Řekla bych, že z vašich odpovědí čiší, že pro vás vztah s pacientem znamená především vzájemný respekt mezi léčeným a lékařem. Je to tak?

Určitě. Na všem se většinou rozumně domluvíme. Na prstech jedné ruky bych spočítala případy, kdy se mi nepodařilo najít s pacientkou a její rodinou společnou řeč. V takových případech pak mohou vznikat velké, často obtížně řešitelné problémy. Většinou je naštěstí mezi námi skvělá spolupráce. Mám zkušenost, že matky s RS si svých dětí obrovsky váží a ty jim to později oplácejí nejen láskou, ale i pomocí v případě případných zdravotních problémů.

Šárka Pražáková

Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
8 + 2 =*