Desatero pro rodinné příslušníky

Desatero pro rodinné příslušníky

Toto desatero nám poskytla psycholožka Jana Tomanová. Vstoupí-li RS rodině do života, není to jen změna pro pacienta, ale pro celou rodinu. Zde jsou tedy rady pr rodinné příslušníky, co je dobré dělat pro pacienta i pro sebe, aby RS byla součástí rodiny, ale nevstupovala do jejího života příliš.

  1. Někdy vypadat silnější, než se opravdu cítím (chráním pacienta před výčitkami, které by mohl mít, že své blízké příliš zatěžuje).
  2. Nepouštět RS ke stolu a do každodenních společných rodinných činností (nemoc by se neměla stát členem rodiny a převažovat v komunikaci – není třeba RS živit nadbytečnou pozorností).
  3. Nevylučovat pacienta z běžného chodu domácnosti ze strachu, aby se nepřetáhl (může se nadále podílet na domácích pracích, vyřizování úkolů atd.). RS vyjma období atak je velmi dobře slučitelná s běžným životem.
  4. Pokud onemocní dítě, nepodporovat v něm pocit pacienta. Podporujeme zodpovědný přístup k léčbě, ale jsme opatrní tam, kde by nemoc mohla sloužit jako výmluva – například k vynechání školní docházky nebo ukončení školy. Výjimkou jsou vrcholové sporty a náročné koníčky. Je třeba vše volit s mírou, s ohledem na možnosti a schopnosti pacienta a v pochybnostech konzultovat s lékaři nebo sestrami.
  5. Pokud onemocní maminka fungující rodiny, je třeba zvážit, kolik povinností má na svých bedrech. Často se stává, že se ženy-pacientky mají tendenci se přepínat, dělat nadbytek aktivit spojených s vedením domácnosti, ale i se zaměstnáním. Něco lze vynechat (intenzivní úklid), něco předat jiným členům rodiny (nákupy) a na některé aktivity využít placenou službu (mytí oken, žehlení…).
  6. Je třeba mít na paměti, že každý může na RS reagovat jinak – prožívat jiné emoce, v různé síle a v různých fázích. Členové rodiny nemusejí nemoc svého blízkého prožívat stejně a v zásadě ji téměř nikdy stejně neprožívají. Někdo pláče hodně, jiný vůbec. Někdo se projevuje silnou podrážděností vůči ostatním, jiný přestává mluvit. Každá reakce může být v pořádku, avšak je třeba pamatovat na to, že svou reakcí (například silné podráždění a utrhávání se na ostatní) můžeme druhým ubližovat. I když jsme si blízcí, je třeba zůstat ve vzájemném chování k sobě slušní.
  7. Každý člen rodiny si musí ponechat vlastní prostor. Diagnóza v rodině neznamená, že všichni budeme většinu času trávit spolu. Každý má své aktivity a má právo v nich pokračovat, dokonce je to žádoucí. Samozřejmě i zde platí pravidlo míry.
  8. Mají-li rodiče potomka s RS, musí pamatovat na to, že stále zůstávají především partnery a o své partnerství musí pečovat, pobývat spolu ve dvou, vzpomínat na dobu, kdy byli bez dětí, dopřávat si relaxaci a kulturu. Rodina, která se rozpadne kvůli zanedbání péče o partnerský vztah mezi rodiči, nepřinese prospěch nikomu.
  9. Nezpochybňovat práci zdravotníků (zejména ne před pacientem). Shazovat autoritu lékaře nebo zesměšňovat doporučení sestry je kontraproduktivní. A i přesto, že je těžké vybrat pro konkrétního pacienta ideální léčbu hned od začátku, je třeba, aby blízcí podporovali pacienta v léčbě. Na druhou stranu platí striktní doporučení vyhýbat se pochybným a neověřeným diskusím a chatům na internetu, nečerpat informace z neověřených (často škodlivých a šarlatánských) zdrojů.
  10. Je možné, aby členové rodiny částečně převzali spoluúčast na léčbě (například manžel může své ženě aplikovat injekce, ale zároveň je nutné, aby to uměla i ona sama, kdyby manžel nebyl přítomný). Mohou se pak cítit důležití a potřební.

Doporučené články   


Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
6 + 3 =*