asertivní desatero

asertivní desatero

Většina lidí má nepříjemné pocity, má-li cokoli odmítnout. Jak se tomuto pocitu bránit? Především je potřeba mít jasno v tom, co chci a co nechci, a umět to jasně vyjádřit. Mám právo odmítnout něco, co nechci? Samozřejmě. Je však třeba přitom respektovat právo druhého požádat mě o laskavost. Asertivní jednání respektuje práva druhých, ale i naše vlastní. Tato práva i s minivýkladem nám poskytla psychoterapeutka Renata Malinová a zveřejňujeme je zde, protože znalost tohoto desatera může být dalším klíčem ke zdravému sebevědomí nás všech.

1. Máte právo sami posuzovat své chování, myšlenky, emoce a nést za ně i jejich důsledky odpovědnost.

Životem kráčí řada jedinců, pro které je daleko pohodlnější se tohoto práva vzdát, raději své emoce potlačit, podřídit se do role hodného a neproblematického jedince. Nechce se jim riskovat, že v očích druhých lidí budou nepříjemní, neposlušní nebo až neslušní. Za tuto ústupnost však mnohdy platí velkou daň – stanou se závislými na mínění druhých lidí, a ztrácejí tak svou osobní i emoční svobodu. Budou pak o sobě nadbytečně pochybovat v situacích, kdy je někdo druhý kritizuje či chválí.

2. Máte právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující vaše chování.

Existují lidé, kteří komplikují život sami sobě tím, že si pěstují potřebu každému vždy všechno vysvětlit a zdůvodnit, je pro ně obtížné vzít odpovědnost za své kroky a rozhodnutí (ať jsou povedené či nikoliv); opět je pro ně velmi důležité to, co si o nich druzí lidé pomyslí, nepřežili by, kdyby je okolí odsoudilo jen na základě toho, že nevysvětlí, PROČ to či ono udělali či neudělali. Vychováni byli totiž k tomu, že podat vysvětlení je přece slušnost! Pro dospělého emočně svobodného člověka je věcí volby, komu vysvětlení sdělí a komu nikoliv. Vzdát se tohoto práva znamená opět zaplatit daň v ceně ztráty osobní svobody.

3. Máte právo sami posoudit, zda a nakolik jste odpovědni za problémy druhých lidí.

Slýchávám velmi často od svých klientů, jak prožívají pocity viny za to, že někomu odmítli nebo mu sdělili nahlas, co se jim nelíbí – berou tak na sebe odpovědnost za prožívání druhého člověka; nechávají se vtahovat do prožívání ostatních lidí, podléhají tak manipulacím, dělají dokonce něco, nač sami právo nemají – pletou se druhým lidem do života. Ne každý je však schopen a ochoten tuto hranici vnímat jako asertivitu. Neasertivní jedinci vnímají toto vymezení spíše jako bezohlednost a ignorantství. Vzdát se tohoto práva znamená zaplatit ztrátou své osobní pohody a nechat se vydírat skrze nepříjemné pocity viny a úzkosti.

4. Máte právo změnit svůj názor.

Někteří rádoby zásadoví lidé považují změnu rozhodnutí či názoru za něco nepatřičného, za známku nestability osobnosti, za důvod pro nedůvěru. Zkusíte-li uvažovat tak, že toto vaše právo jde ruku v ruce s vaší zodpovědností za jakoukoliv změnu rozhodnutí či názoru, pak v očích druhého člověka můžete být někdy spíše odvážní a upřímní lidé, v očích jiného však být třeba i nespolehliví. Zodpovědnost za sebe a své kroky nesete vy sami, tedy i vy budete ti poslední, kdo bude posuzovat vaše vlastní kroky. Připouštím, že obhájit si svá práva (a někdy i před sebou samým) bývá mnohdy nelehké.

5. Máte právo dělat chyby a být za ně odpovědni.

Cesta k dokonalosti bývá u mnohých nešťastníků dlážděna skrytou agresí, mnohdy namířenou i proti sobě samému. To však zaobalují a racionalizují mnozí za argumenty, které jim vštěpovali jejich rodiče. Zkuste si představit, jak se asi žije člověku, který si odnáší ze svého dětství a dospívání ponaučení, že dělat chyby znamená být špatným, slabým či neschopným člověkem. Doufám, že se vám bude častěji dařit připustit si, že chybovat je lidské. Důležité je však brát za tyto chyby odpovědnost, připustit si je, přijmout informace o nich toliko jako informace a pokusit se je využít jako zkušenosti pro budoucnost. Z toho pak nejlépe zjistíte, co příště nedělat či udělat jinak.

6. Máte právo říci: „Já nevím.“

Pro mnohé lidi nepřijatelná odpověď na zvědavé, manipulující či takzvaně výchovné otázky. Mnohým z nás bylo vštěpováno, že v životě nikdy nesmíme nevědět, neboť nevědět znamená být hloupý, nerozhodný, špatný atd. Zkuste vzít odpovědnost za sebe samé, a i s rizikem, že v očích druhého budete vážně vypadat divně, se nenuťte do vyhýbavých a zabíhajících sdělení. Garanci máte zaručenou – budete se cítit svobodně a dobře.

7. Máte právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.

Pokud byste si chtěli ve svém životě pěstovat pocit závislosti na lásce a přízni druhých lidí, přijměte za tento svůj sebezničující postoj odpovědnost vy sami. Ne nadarmo lidská zkušenost říká, že není člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Některým lidem prostě nebudete moci být po vůli, protože byste riskovali vlastní svobodu či osobní důstojnost a pohodu. Mnozí lidé zkrátka neunesou, že nefungujete podle jejich představy a oni vaším prostřednictvím nedosáhli svého. Pak se na vás možná budou zlobit, urazí se či se budou hodně vztekat, budou vás pomlouvat či vymýšlet – i aktivně, jak vám uškodit. Přeji vám, abyste měli dostatečně rádi zejména sami sebe, abyste se dovedli před manipulacemi druhých lidí ochránit a smířili se s tím, že ve světě kolem sebe budete potkávat i jedince, kteří nestráví vaši osobitost, váš úspěch nebo jen odlišný názor.

8. Máte právo dělat nelogická rozhodnutí.

Za cokoliv, co uděláte či neuděláte, jste odpovědni vy sami. Mnohá nelogická rozhodnutí prokážou svou logiku právě ve vašem nevědomém konání. Možná právě díky nelogickým rozhodnutím lépe poznáte sami sebe. Zkuste tedy unést riziko, že v očích druhých lidí budete nedokonalí, jakkoliv jiní, jen ne podle jejich představ.

9. Máte právo říci: „Já ti nerozumím.“

Bojíte se snad, že byste vypadali hloupě? A kdo má posoudit, zda jste chytří, či hloupí? A podle čeho se pozná chytrý, či hloupý člověk? Mnohdy se totiž ani konkrétní důvody, jak vás druzí lidé posuzují a hodnotí, ani nedozvíte, protože tito jsou zvyklí generalizovat a subjektivně odsoudit cokoliv, co se jim nehodí do plánu (každý inteligentní člověk přece musí pochopit… slyšeli jste to někdy?). Moc vám přeji, abyste si dovedli posouzení sebe sama vzít na zodpovědnost vy sami. Informace od druhých lidí by měly pro vás zůstat toliko informacemi, s nimiž můžete, avšak nemusíte při svých dalších krocích počítat.

10. Máte právo říci: „Je mi to jedno.“

Bojíte se snad, že byste v očích druhého člověka působili jako ignoranti? Já doufám, že tohoto strachu se co nejdříve zbavíte. Může vám k tomu pomoci uvědomění si hranice zodpovědnosti za své záležitosti a zodpovědnosti druhých lidí za jejich problémy. Nebudete-li se za každou cenu snažit řešit za druhé lidi jejich zodpovědnosti či nenecháte-li se vtahovat do řešení obtíží druhých (dávkovat pomoc druhým lidem je rovněž druh umění), nebude vám věta „je mi to jedno“ znít nepřirozeně.

Tato práva nám neříkají, co máme v dané situaci udělat, ale podle vlastního zhodnocení dané situace ukazují na to, co udělat můžeme, aniž se budeme cítit provinile. Je na nás, abychom sami rozhodli správně.

Dotazy ke článku

Jméno:*
Email:*
Typ dotazu:* Sociální poradna
Ostatní
Text zprávy:*
3 + 1 =*